Jakub Holec: V přírodopise procházíme data z ČHMÚ a vyhodnocujeme je
Jakub Holec: V přírodopise procházíme data z ČHMÚ a vyhodnocujeme je
Základy geologie ve škole obvykle nepatří k žákovským hitům, pokud ale mohou natočit vlastní video na téma minerály v domácnosti, sestříhat ho, doplnit komentářem nebo infografikou a předvést ostatním, zájem o učivo rázem stoupne. Podle Jakuba Holce, učitele přírodopisu, chemie a zeměpisu na pražské ZŠ Kunratice, je důležité učit v souvislostech, propojovat učivo s praxí. Pokud možno i mezi předměty. Témata jako koloběhy (vody, uhlíku) nebo výživa a její vliv na zdraví tomu vyloženě nahrávají. Stejně jako spolupráce učitelů v rámci zdejší párové výuky. Digitální technologie se uplatní i při virtuálním mikroskopování – třeba taková houbovitá kostní tkáň vypadá na rozdíl od obrázku v učebnici téměř jako reálná. Při virtuální simulaci chemických dějů si žáci prohlédnou, co se v atomech při chemických reakcích děje. Na badatelskou výuku venku se hodí digitální teploměry, pH metry anebo aplikace pro měření hluku v mobilu – žáci mohou zkoumat mikroklimatické podmínky v okolí školy. Jak to vypadá pod stromem, na parkovišti, u stěny budovy?
Propojení (nejen) přírodopisu a chemie s praxí nabízí velký prostor pro práci s reálnými daty. Ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem žáci využívají v lekcích zaměřených na klimatickou změnu data o vývoji skleníkových plynů před desítkami let nebo můžou porovnat, jaké počasí bylo v letech, kdy chodili do školy jejich rodiče a prarodiče. Využívají i vizualizovaná data v mapách např. z databáze rostlin BioLib. Oborové obsahy různých předmětů se tu potkávají s informatikou, která základy pro práci s daty nově přináší. Co se to tedy žáci v přírodopisu či chemii „jen tak mimochodem“ učí? „Analyzovat konkrétní data a snaží se je interpretovat. Určitě se tu rozvíjí kritické myšlení, schopnost řešit problémy,“ říká Jakub Holec. Dodává, že reálná data vstupují do jejich vnímání skutečného světa a to zároveň podporuje jejich zájem učit se s těmi daty kriticky pracovat.
Základy geologie ve škole obvykle nepatří k žákovským hitům, pokud ale mohou natočit vlastní video na téma minerály v domácnosti, sestříhat ho, doplnit komentářem nebo infografikou a předvést ostatním, zájem o učivo rázem stoupne. Podle Jakuba Holce, učitele přírodopisu, chemie a zeměpisu na pražské ZŠ Kunratice, je důležité učit v souvislostech, propojovat učivo s praxí. Pokud možno i mezi předměty. Témata jako koloběhy (vody, uhlíku) nebo výživa a její vliv na zdraví tomu vyloženě nahrávají. Stejně jako spolupráce učitelů v rámci zdejší párové výuky. Digitální technologie se uplatní i při virtuálním mikroskopování – třeba taková houbovitá kostní tkáň vypadá na rozdíl od obrázku v učebnici téměř jako reálná. Při virtuální simulaci chemických dějů si žáci prohlédnou, co se v atomech při chemických reakcích děje. Na badatelskou výuku venku se hodí digitální teploměry, pH metry anebo aplikace pro měření hluku v mobilu – žáci mohou zkoumat mikroklimatické podmínky v okolí školy. Jak to vypadá pod stromem, na parkovišti, u stěny budovy?
Propojení (nejen) přírodopisu a chemie s praxí nabízí velký prostor pro práci s reálnými daty. Ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem žáci využívají v lekcích zaměřených na klimatickou změnu data o vývoji skleníkových plynů před desítkami let nebo můžou porovnat, jaké počasí bylo v letech, kdy chodili do školy jejich rodiče a prarodiče. Využívají i vizualizovaná data v mapách např. z databáze rostlin BioLib. Oborové obsahy různých předmětů se tu potkávají s informatikou, která základy pro práci s daty nově přináší. Co se to tedy žáci v přírodopisu či chemii „jen tak mimochodem“ učí? „Analyzovat konkrétní data a snaží se je interpretovat. Určitě se tu rozvíjí kritické myšlení, schopnost řešit problémy,“ říká Jakub Holec. Dodává, že reálná data vstupují do jejich vnímání skutečného světa a to zároveň podporuje jejich zájem učit se s těmi daty kriticky pracovat.
