Lukáš Borovička (2. díl): Technologie usnadňují badatelskou výuku s historickými prameny
Lukáš Borovička (2. díl): Technologie usnadňují badatelskou výuku s historickými prameny
Mohou digitální technologie přispět k tomu, aby se dějiny daly učit také jinak než tradičně chronologicky od pravěku k současnosti způsobem „kam až se to stihne“? Učitel českého jazyka a dějepisu Lukáš Borovička doporučuje využít v přístupu k historii badatelskou výuku. Určitý tematický celek může začít badatelskou otázkou, která je formulovaná způsobem, jemuž žáci rozumějí a mohou najít určitou souvislost s něčím, co znají ze současnosti. Je to navíc výborná příležitost, jak zapojit do výuky digitální technologie, protože dokážou zprostředkovat různé zdroje informací. „Jde o to se podívat na určitá období různých pohledů. U středověku například z pohledu církve, panovníka, obyčejného člověka,“ říká. Výhodou tohoto přístupu je podle pedagoga Borovičky mimo jiné i to, že si žáci historické události a souvislosti dlouhodobě zapamatují, na rozdíl od naklikání letopočtů v opakovacím kvízu.
Velký potenciál mají podle Lukáše Borovičky i historické filmy, s nimiž lze v hodinách dějepisu kriticky pracovat – ověřovat informace, srovnávat s historickými zdroji. V podcastu najdete i další náměty k rozvíjení kritického myšlení, digitálních kompetencí i orientace v dějinách prostřednictvím práce s filmem, které mohou být žákům k dispozici například ve sdíleném prostředí. V rozhovoru se dotkneme také způsobů hodnocení, které s sebou podobný styl výuky přináší.
K vyhledání a vyhodnocení relevantních zdrojů mohou žáci využít Wikipedii, ale i generativní nástroje umělé inteligence. Jako užitečnou aplikaci doporučuje Lukáš Borovička HistoryLab, v níž žáci pomocí interaktivních nástrojů v digitální dílně analyzují dobové dokumenty, historické fotografie, mapy, zvukové záznamy a další prameny.
Mohou digitální technologie přispět k tomu, aby se dějiny daly učit také jinak než tradičně chronologicky od pravěku k současnosti způsobem „kam až se to stihne“? Učitel českého jazyka a dějepisu Lukáš Borovička doporučuje využít v přístupu k historii badatelskou výuku. Určitý tematický celek může začít badatelskou otázkou, která je formulovaná způsobem, jemuž žáci rozumějí a mohou najít určitou souvislost s něčím, co znají ze současnosti. Je to navíc výborná příležitost, jak zapojit do výuky digitální technologie, protože dokážou zprostředkovat různé zdroje informací. „Jde o to se podívat na určitá období různých pohledů. U středověku například z pohledu církve, panovníka, obyčejného člověka,“ říká. Výhodou tohoto přístupu je podle pedagoga Borovičky mimo jiné i to, že si žáci historické události a souvislosti dlouhodobě zapamatují, na rozdíl od naklikání letopočtů v opakovacím kvízu.
Velký potenciál mají podle Lukáše Borovičky i historické filmy, s nimiž lze v hodinách dějepisu kriticky pracovat – ověřovat informace, srovnávat s historickými zdroji. V podcastu najdete i další náměty k rozvíjení kritického myšlení, digitálních kompetencí i orientace v dějinách prostřednictvím práce s filmem, které mohou být žákům k dispozici například ve sdíleném prostředí. V rozhovoru se dotkneme také způsobů hodnocení, které s sebou podobný styl výuky přináší.
K vyhledání a vyhodnocení relevantních zdrojů mohou žáci využít Wikipedii, ale i generativní nástroje umělé inteligence. Jako užitečnou aplikaci doporučuje Lukáš Borovička HistoryLab, v níž žáci pomocí interaktivních nástrojů v digitální dílně analyzují dobové dokumenty, historické fotografie, mapy, zvukové záznamy a další prameny.
https://historylab.cz/ HistoryLab nabízí učitelům a žákům bezpečné prostředí, v němž mohou tvořivě pracovat a nebát se chyb. Díky tomu si hravou formou osvojují dovednosti a principy historického myšlení, čímž rozvíjí svou historickou gramotnost.
